Než se pustíte do čtení dnešního článku, dovolím si malý předpoklad: buď o nich slýcháte ze všech stran, nebo – pokud náhodou ještě ne – o nich brzy slyšet začnete.
O čem je řeč?
Jde o tzv. „antiobezitika”: léky původně vyvinuté pro léčbu diabetu 2. typu, které se v posledních letech staly předmětem bouřlivé diskuze. Z lékařských ordinací se přesunuly na titulky magazínů, sociální sítě i TikTok videa s hesly jako „zázrak na hubnutí”, „nová éra estetiky”, nebo „revoluce v těle i hlavě”.
Přiznám se na rovinu. Když přijde na téma antiobezitik, střídají se ve mně emoce jako na horské dráze. Když jsem dneska zahlédla další video s titulkem „what I eat in a day na Mounjaru”, přičemž by prezentovaný jídelníček a režim nikdy neměly spatřit světlo světa, natož někoho inspirovat, vybavily se mi všechny ty scény z nejmenovaného extremistického televizního pořadu české produkce. A s tím i všechny dotazy, které se ke mně v posledních měsících opakovaně dostávají.
Rozhodla jsem se na ně reagovat na základě vašich proseb.
Pojďte se mnou projít tímhle náročným tématem tak, aby vás jeho komunikace ve veřejném světě nerozhodila. Abyste znali potřebný kontext. A abyste věděli, že obezita je opravdu mnohem komplexnější téma, než se zdá.
Disclaimer: Nejsem proti medikaci. Naopak. Vystudovala jsem klinickou výživu a téma interakce medikace s metabolismem je pro mě něco jako téma reakce vlasu s barvou pro kadeřnici – žádoucí, přesné, a přitom vysoce individuální. Medikace jakéhokoliv typu zachraňuje životy, pokud je smysluplně indikována, citlivě vedená a pod odborným dohledem. S Ozempicem, který odstartoval vlnu mediálního zájmu, jsem se ještě během studia v USA setkávala v praxi dříve, než dorazil do všeobecného povědomí evropské veřejnosti.
Proč dneska tak moc řešíme obezitu?
Protože je skutečným problémem. A narůstajícím.
Podle WHO je obezita klasifikovaná jako chronické onemocnění. Je za ní ale mnohem víc než to, co za ní mnohdy vidí společnost. Není to ani zdaleka „problém hmotnosti”, neschopnost nebo lenost.
V České republice má více než 60 % dospělých nadváhu nebo obezitu, z toho zhruba 20–25 % trpí obezitou (ÚZIS). A tento trend dál narůstá.
A přestože o „vnějším projevu” se vede diskuse prakticky nepřetržitě, často zapomínáme na to, co obezita znamená z hlediska fyziologie a zdraví. Přináší zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, diabetu 2. typu, některých typů rakoviny či zánětlivých a hormonálních poruch. Stejně tak ale přináší zásadní dopady na duševní zdraví, kvalitu života i vztah k vlastnímu tělu.Ale způsob, jakým o ní mluvíme, a jak přistupujeme k její léčbě, na sobě nese velkou odpovědnost. Často mám totiž pocit, že se zapomíná na člověka, který za diagnózou na druhé straně skutečně stojí . Mluvila jsem o tom například tady. Za každým BMI je konkrétní příběh. Kontext. Život. A právě na ten často zapomínáme ve snaze „řešit problém” bez šetrnosti i porozumění.
Zpátky do minulosti aneb kde to s antiobezitiky vlastně začalo
Všechno začalo v diabetologii. Semaglutid (dnes známý jako Ozempic) byl schválen pro léčbu diabetu 2. typu už v roce 2017. Až další studie odhalily jeho „vedlejší efekt” – výrazný úbytek hmotnosti.
V roce 2021 proto vznikl jeho „hubnoucí sourozenec” Wegovy, který už byl přímo schválen pro léčbu obezity. Od té doby se rozjel lavinový efekt – přibyly další léky jako Saxenda (s liraglutidem) nebo novější Mounjaro (tirzepatid), a s nimi i dramatický nárůst zájmu veřejnosti.
Sociální sítě, celebrity, rychlý marketing, ale i zoufalství lidí, kteří dlouhodobě bojují se svou hmotností, udělaly z tématu doslova virální fenomén. A z lékařského nástroje se rázem stal i kulturní symbol – často bez kontextu, bez dozoru, a hlavně bez psychologické opory.
Jednou provždy, co že jsou tedy GLP-1 medikace?
Nebojte, nečeká vás přednáška z biochemie . GLP-1 (glukagon-like peptid 1) je hormon, který se přirozeně uvolňuje ve střevě po jídle. Jeho úkolem je zpomalit vyprazdňování žaludku, snížit chuť k jídlu a zvýšit citlivost na inzulin. GLP-1 agonisté (jako jsou výše jmenované léky) tyto účinky napodobují – a tím, velmi zjednodušeně řečeno, snižovat příjem energie i upravovat hladinu krevního cukru.
Zní to dobře? Jasně, ale…
GLP-1 medikace není „zázračná injekce na hubnutí pro každého”, i když tak občas působí na sociálních sítích. Jejich použití má jasná medicínská kritéria. Těmi je buď obezita (BMI ≥ 30), nebo nadváha (BMI ≥ 27) v kombinaci s dalšími zdravotními komplikacemi – například diabetem 2. typu. Jejich nasazení by mělo vždy probíhat pod dohledem lékaře, ideálně v rámci multidisciplinární péče – tedy společně s klinickým nutričním, pohybovým a psychologickým vedením.
Kde je tedy problém?
GLP-1 agonisté vedou v klinických studiích k průměrnému snížení hmotnosti o 5–18 % oproti placebu. Což zní dobře. Problém však spočívá v tom, že účinek přetrvává jen při dlouhodobém užívání – po vysazení se hmotnost (a s ní i zdravotní rizika) často vrací. Bez změny životního stylu, zejména výživy, se udržitelné výsledky prostě nedostaví.
A to není to hlavní. Teď pojďme na klíčovou nutriční část:
- Nutriční potřeby nemizí s absencí hladu. Jedním z největších nedorozumění je přesvědčení, že když pacient necítí hlad, nemusí jíst. Naopak – při výrazném snížení energetického příjmu (které léky podporují) narůstá riziko nedostatečného příjmu bílkovin, vitamínů, minerálů a tekutin. Tělo si „neřekne” o to, co mu chybí, ale o slovo se dříve či později přihlásí.
- U velké části pacientů – zejména těch, kteří nejsou odborně vedeni – dochází při užívání GLP-1 medikace k přehlédnutým známkám malnutrice, dehydratace, poklesu příjmu tekutin a dlouhodobému snížení kvality výživy. To, co vypadá jako „úspěšné hubnutí”, může být ve skutečnosti postupné metabolické a nutriční vyčerpání.
- Spousta pacientů není vůbec kompetentně vedena. Pacienti děsivě často nedostávají základní edukaci o tom, jak změnit jídelníček tak, aby zůstal výživný i při menším objemu jídla, jak podpořit příjem bílkovin a vlákniny, jak strukturovat den, jak se vyhnout ztrátě svalové hmoty, ani jak monitorovat své tělo.
Sociální sítě, estetika a problém tenké hranice
Zatímco odborná komunita řeší účinnost, vedlejší účinky a metabolické dopady GLP-1 medikace, na sociálních sítích se mezitím rozjela jiná realita: plejáda obsahu o tom, jak obezitika řeší všechny problémy světa.
Málokdy se ve videích objeví zmínka o tom, že lék je určen pro lidi s konkrétní diagnózou. Že se jedná o chronickou farmakoterapii, ne krátkodobý „reset”. Že jeho účinek nekončí ve chvíli, kdy zmizí kila – ale že teprve pak začíná práce.
Jedním z nejnebezpečnějších efektů téhle vlny je totiž normalizace užívání silné medikace za čistě estetickým účelem.
Když někdo ve videu říká, že „konečně může žít, protože zhubnul”, nebo že „je na sebe hrdý, že vydržel nevynechat dávku”, dostáváme se na nebezpečně tenký led. Ne proto, že bychom neměli slavit změny – ale proto, že hmotnost začínáme opět prezentovat jako hlavní měřítko hodnoty a úspěchu. Ať chceme nebo ne, podobné sdělení nepřímo formuje vnímání těla a jídla celé jedné generace – včetně těch, kteří mají k poruchám příjmu potravy blíž, než se na první pohled zdá.
Na letošní International Conference on Eating Disorders v Texasu, které jsem byla součástí, zaznělo, co se v klinické praxi tiše potvrzuje už delší dobu: mezi těmi, kdo po GLP-1 lécích sahají, nejsou zdaleka jen lidé s obezitou. Objevují se i osoby s nízkým BMI, s diagnózou poruch příjmu potravy, lidé trpící úzkostí z jídla nebo přejídáním, a také ti, kdo jsou pod chronickým tlakem na výkon, kontrolu a štíhlost. A tady se dostáváme do obrovských problémů.
A co z toho všeho plyne?
GLP-1 medikace může být v indikovaných případech důležitým nástrojem – ale není zázrakem, který přepíše vztah k jídlu, tělu a sobě samému. Bez edukace, podpory a komplexního přístupu je nejen neúčinnou, ale i nebezpečnou cestou.
Pokud jste v kontaktu s tímto tématem – ať už jako odborník, laik, nebo někdo, kdo sám zvažuje léčbu – vězte, že vaše otázky jsou legitimní. Ale skutečné odpovědi bývají složitější než 15vteřinové video.
Ať už je vaše cesta jakákoliv, nezapomeňte, že výživa není jen o tom, co jíme, ale i o tom, co v sobě potřebujeme vyživit. Buďte na sebe laskaví. A nebojte se ptát.
Chcete vědět, jak „chutná“ vyřešená výživa?
Dám vám na ni recept. Jednou provždy.
